Potichu choulí se za skříní v pokoji,
tiskne se na stěnu, pohledem uhýbá.
Zkusím ho přilákat, vyjít mu naproti,
pozornost jeho jen stěí se dobývá.
Hodiny bez něj jsou edé a slepé,
prázdnota, beznaděj proudí mi ilou.
Účely vymizí, zůstanou otázky.
Jen vědět proč! Být moudrou sovou!
Moná a za pár let zvyknu si,
kdy volám ho, dostanu pěstí.
Mocný je spojenec, nejhorí sok.
Vak ho zná, říká mu těstí.















Devious Comments