Temná noc a mlhy šedý stín,
zastřel pohled na Lordearon rozvalin.
Ticho jak v kobce vznáší se tmou,
plíží se k cíli, jen se zbraní svou.

Udatný rek na své poslední misi,
jeho svět nebude, co býval kdysi.
Nemrtví vzali mu všechno co měl,
a jeho nechali aby sám bděl.

Zoufalý ze smrti přátel a rodiny,
cítí jak drasticky vlečou se hodiny.
Co se stalo, stalo se, čas nejde vrátit,
teď stal se z něj sok, který nemá co ztratit.

Zocelen marností, s lítostí hlase,
na vlastní pěst teď jde na UD bosse.

Čerň Undercity teď halí gnoma,
Sylvanas o něm však ponětí nemá.
On svůj cíl zná a zbraň pevně tříma.

Tu z šera vyskočí, sekerou máchne,
Sylvanas bez paže bolestí padne.
Však než znovu další ránu zasadí,
kouzlo ho přes půl místnosti odhodí.

Chodbou se ozývá dusot oceli,
poslední šance, tasí luk, zacílí...
Elfka už nestíhá, jen hlavu otočí,
osud se naplnil... kouzelným šípem ve dví se rozskočí.

"Dokonáno jest! Teď můžu v klidu spát,
armádě co přichází, svůj život klidný dát!"

Čekají na něho, on setká se s nimi,
s rodinou, s přáteli,
bez strachu, strádání, pocitu viny.

Studená podlaha, všude jen nemrtví,
pach krve, život pomalu se vytratí.
Nemá sil bojovat, pomalu umírá,
potvůrka Smrt si jen málokdy vybírá...

Tak padl malý bojovník ducha velkého,
na jeho činech je přec něco svatého.
Bil se jen za lásku, ne za čest, slávu,
Proto pamatujme ho a vzdejme mu chválu.

Vždyť co by byl svět bez lásky a radosti...